Vývoj jazyka je jako biologická evoluce – probíhá neustále, z generace na generaci, takže neexistuje žádná pevná hranice mezi jedním jazykem a tím dalším, který se z toho prvního vyvinul. Proto je těžké definovat, který z jazyků je starší a který mladší; všechny jsou staré jako lidstvo samo.
Na každém z jazyků na našem seznamu je něco zvláštního – něco starověkého, co ho odlišuje od ostatních jazyků.
Hebrejština
Hebrejština je vtipný příklad, protože se vlastně přestala používat v běžné komunikaci kolem roku 400 po Kristu a zůstala zachována jen jako liturgický jazyk pro Židy po celém světě. V důsledku vzestupu Sionismu v 19. a 20. století došlo k oživení tohoto jazyka, aby se stal oficiálním jazykem Izraele. Zatímco moderní verze se od té biblické liší, rodilí mluvčí hebrejštiny dokonale rozumí tomu, co je psáno ve Starém zákoně a s ním souvisejících spisech. Protože mateřský jazyk těch, kteří začali používat moderní hebrejštinu, byl jazyk Jidiš, má moderní hebrejština hodně společného s tímto dalším židovským jazykem.
Tamilština
Tamilština, jazyk používaný asi 78 miliony lidí a oficiální jazyk v Indii, na Srí Lance a v Singapuru, je jediným klasickým jazykem, který přežil od svých počátků až do moderní doby. Tento jazyk je součástí Dravidian jazykové skupiny, která zahrnuje množství jazyků hlavně na území jižní a východní Indie. Vědci objevili písemné památky v Tamilštině pocházející z třetího století před Kristem. Narozdíl od Sanskrtu, dalšího starověkého indického jazyka, který se přestal používat kolem roku 600 před Kristem a stal se především liturgickým jazykem, se Tamilština dále vyvíjela a nyní je dvacátým nejvíce používaným jazykem na světě.
Litevština
Většina evropských jazků spadá do indoevropské jazykové rodiny, ale kolem roku 3500 před naším letopočtem se od sebe začaly odlišovat. Vyvinuly se ve velký počet jiných jazyků jako němčina, italština nebo angličtina a postupně začaly ztrácet společné rysy. Jeden jazyk v baltské jazykové větvi indoevropské jazykové skupiny ale zůstal podobný tzv. praindoevropštině, což je jazyk, kterým se mluvilo kolem roku 3500 před Kristem. Z nějakého důvodu si ale litevština zachovala více hlásek a gramatických pravidel z praindoevropštiny než jiné jazyky, a proto se dá říct, že se jedná o jeden z nejstarších jazyků na světě.
Perština
Pokud jste ještě neslyšeli o perštině, jedná se o jazyk, kterým se dnes mluví v Íránu, Afgánistánu, Tadžikistánu a na dalších místech. Perštinu si asi každý spojí s postavou Džina z kouzelné lahve. Perština je přímý potomek staré perštiny, která byla jazykem Perské říše. Moderní perština se zformovala kolem roku 800 po Kristu a od ostatních moderních jazyků se liší v tom, že se za tu dobu změnila jen málo. Lidé mluvící persky dnes mohou téměř bez problémů přečíst své staré písemné památky z 9. století po Kristu s menšími obtížemi, než například Angličané čtou Shakespeara.
Islandština
Islandština je další indoevropský jazyk, tentokrát ze severogermánské větve (jen pro porovnání, angličtina je také germánský jazyk, ale západogermánská větve). Mnoho germánských jazyků se proměnilo a ztratilo určité rysy charakteristické pro indoevropské jazyky, ale islandština se vyvíjela víc konzervativně a ponechala si hodně těchto rysů. Dánská nadvláda nad zemí, která trvala od 14. do 20. století, neměla téměř žádný vliv na podobu jazyka, takže se skoro nezměnil a Islanďané pořád snadno rozumí starým ságám, které byly napsáno mnoho století zpátky.
Makedonština
Slovanská jazyková rodina, která zahrnuje ruštinu, polštinu, češtinu, chorvatštinu a další jazyky, je relativně mladá. Tyto jazyky se začaly odlišovat od svého předka, praslovanštiny, po příchodu Cyria a Metoděje, kteří standardizovali jazyk a vytvořili tzv. staroslověnštinu a její abecedu. Tento jazyk potom v 9. století rozšiřovali směrem na sever, zatím šířili křesťanství mezi Slovany. Pocházeli z oblasti severně od Řecka, nejspíše z dnešní Makedonie, a makedonština (společně s bulharštinou) je nyní nejbližší jazyk staroslověnštině.
Baskičtina
Baskičtina je pravá lingvistická záhada. Mluví jí někteří Baskové – lidé, kteří žijí na území Španělska a Francie, ale není vůbec příbuzná románským jazykům (do kterých patří právě španělština a francouzština) a dokonce ani jiným světovým jazykům. Lingvisté se několik desítek let dohadují o jejím původu, ale zatím žádná teorie nebyla potvrzena. Jediná jasná věc je, že baskičtina byla na tomto území už před příchodem románských jazyků, tedy předtím, než sem přišli Římané s latinou, ze které se vyvinula dnešní francouzština a španělština.
Finština
Finština byla pravděpodobně poprvé písemně zaznamenána až v 16. století, ale její historie začala mnohem dříve. Je součástí ugrofinské jazykové rodiny, které zahrnuje také estonštinu, maďarštinu a další menší jazyky používané minoritami na Sibiři. Kromě toho finština obsahuje mnoho jazykových výpůjček, které byly do finštiny přejímány po staletí z jiných jazykových rodin. Slovo matka, aiti, například pochází z gótštiny, kterou už dávno nikdo nemluví. Slovo král, kuningas, pochází se starogermánského slova *kuningaz, které už dnes v žádném germánském jazyce nenajdeme.
Gruzínština
Kavkaz je rájem pro lingvisty. Každý ze tří hlavních jazyků na tomto území, arménština, ázerbajdžánština a gruzínština, pochází z úplně jiné jazykové rodiny – z indoevropštiny, z turkické a z kartvelské jazykové skupiny. Gruzínština je největší kartvelský jazyk a je to jediný kavkazský jazyk se starou literární tradicí. Jeho krásná a unikátní abeceda je také poměrně stará – pravděpodobně byla odvozena z aramejštiny asi ve třetím století po Kristu.
Stejně jako baskičtina není gruzínština podobná žádnému jinému jazyku na světě.
Irština
Ačkoliv irsky dnes mluví jen Irové, má tento jazyk dlouhou historii. Irština je součástí keltské skupiny indoevropských jazyků a mluvilo se jí hojně na ostrovech patřících dnes Velké Británii a Irsku do doby, než na ně dorazili Germáni. Irština byla jazyk, ze kterého se vyvinula skotská gaelština a manština (kterou se mluví na ostrově Isle of Man). Na náš seznam jsme ji zahrnuli z toho důvodu, že je to jediný nářeční jazyk v západní Evropě. Zatímco ve většině Evropy se mluvilo místními jazyky a psalo v latině, Irové se rozhodli místo latiny psát svým vlastním jazykem.
Tento článek byl publikován na stránce theculturetrip.com
