Festivaly jsou konzumní záležitost. Ať už jde o hudební festival, cestovatelský festival, nebo festival o vaření. Vždy je to podobné jako v hospodě. Přijdete, dáte si 2 piva a moc vás to baví. Dáte si 5 piv a máte největší euforii. Pak si dáte 8 piv a najednou nevíte, co bylo mezi pátým a tím osmým. Vyléčíte se z toho a pak to nakonec tak nějak lehce zůstane v hlavě jako jedna z dalších hospod. Na cestovatelském festivalu je to podobný. Jdete na první přednášku a je to dobrý. Jdete na pátou přednášku a jste nadšený, jak je to super. Ale když už jdete na desátou, tak už ani nevíte, na čem všem jste byli, a máte pocit, že většinu z toho, co jste viděli, jste už zapomněli. Jenže tak to není, alespoň ne na festivalu Kolem světa. Detaily z přednášek sice rychle zapomenete, ale všechno ostatní zůstane zakořeněno hluboko ve vaší hlavě a začne vás to pomalu ale jistě přetvářet.
Jak nám Kolem Světa změnil život
Na Kolem Světa chodíme pravidelně už 7 let, vždycky dvakrát do roka, když zrovna nejsme na cestách. Trávili jsme na něm víkendy, když jsme ještě studovali, hltali jsme přednášky, když jsme si našli první práci, záviděli jsme cestovatelům svobodu, když jsme pracovali na plný úvazek. Za tu dobu nám festival Kolem Světa obrátil život naruby.
Rok první: Závist a zvědavost
Spousta lidí jde na takový festival proto, aby si poslelchla, jak pár vyvolených a privilegovaných cestovatelů objíždí svět. Myslí si, že jsou bohatí a úspěšní. Že měli v životě štěstí, a že se mají na rozdíl od nich dobře. A tak si říkají “to se někdo má”.
My jsme před několika lety, když jsme byli na festivalu poprvý, taky měli nevěřícné otázky jako “kde na to berou?”, “jaktože mají tolik času?”. A to je na tom festivalu to krásný – můžete se lidí zeptat přímo na to co vás zajímá. Zajímalo to nás i ostatní a i teď se na to lidi ptají. A je to dobře, protože přednášející na tyhle otázky běžně odpovídají a jejich odpovědi jsou dost často neuvěřitelné. Není to totiž většinou “mám dobře placenou práci a spoustu dovolený”, ale naopak – “nic jsem neměl, tak jsem si pujčíl na letenku a odletěl a ono to nějak dopadlo”.
Rok druhý: Brouk v hlavě a zrození nápadu
Když člověk chodí pravidelně na přednášky svých oblíbených cestovatelů, o kterých ví, že to nejsou multimilionáři utrácející monstrózní částky za cestování, uvědomí si, že by vlastně mohl taky o něčem takovém přemýšlet. A věřte, že spousta lidí začne.
Ne jinak tomu bylo u nás. Prostě si řeknete: “Když může on, tak proč ne my?”
Rok třetí: Bláznovství a utíkání před realitou
Problém nastane, když dva dny čerpáte energiíi z těch úžasných lidí, ze kterých ta touha objevovat svět a nekonečná energie srší plným proudem, a vy pak odcházíte s úsměvem na tváři a plnou hlavu nápadů a snů zpátky do toho “reálného” světa. Nebo tak ho alespoň nazývají všichni ostatní, kteří vám řeknou “jste blázni, opustit práci, kariéru, byt”. Ti lepší vám řeknou, že chcete utíkat před reálným světem a že vlastně jen utíkáte před problémy někam daleko.
V takovém případě si musíte kolem sebe vytvořit nepropustnou bublinu, přes kterou ty silný řeči těch, kteří nikdy nic neobětovali pro to, aby byli sťastní, neproniknou. V ideálním případě je co nejvíce odsřihnout. A naopak se co nejvíce potkávat s podobnými blázny z festivalu.
Rok čtvrtý: Tvrdá práce a odříkání
Blázni na festivalu vám neřeknou návod, jak se stát podobným bláznem. Každý na to jde jinak a nikdo na to žádný návod nemá. Ale dozvíte se spoustu krásných příběhů, které vás inspirují a doslova vás nakopnou. “Když to může dělat on, tak já taky” – tohle si určitě někdy sami sobě řekněte.
Nejen inspirace, ale i praktické tipy a návody jak spořit, jak si na cestách přivydělat, jak nejvíce ušetřit, a to jak na cestách tak i třeba na jídle doma v Čechách. Začnete si třeba víc hlídat za co utrácíte, omezíte zbytečné výdaje, které k ničemu nevedou a nakonec ušetříte na vysněnou cestu kolem světa. Je to dřina, je to těžký, ale jde to. A nemusí to být vždy jen o penězích.
Naopak je dost lidí, kteří mají dobrou práci a dobré výdělky. To může být ve finále mnohem větší problém, protože vzít risk do vlastních rukou a opustit zlatou klec může být složitější než se vykašlat na blbě placenou práci, která vás vůbec nebaví. V takovém případě je potřeba si vše srovnat v hlavě a uvědomit si, co jsou vaše priority. A není se čeho bát. Když rodina, auto a nový dům není priorita teď, tak to neznamená, že se to časem nemůže změnit.
V životě se člověk vyvíjí a mění priority. Pokud cítíte, že je teď jediný cíl vydat se na cesty a objevovat svět, tak to udělejte. To ostatní se do budoucna nějak vyřeší, až na to přijde čas.
Rok pátý: Jeden krok a skok do neznáma
Po dlouhých hodinách dnech strávených rozmýšlením je na čase se rozmyslet. Je na čase se odrazit a skočit do té propasti pod váma a věřit, že padák, který máte na zádech, bude fungovat. A on bude, pokud jste to pořádně promysleli a připravili se.
Ať už opouštíte cokoliv a vydáváte se kamkoliv, tak vždy je cesta zpět. Najít si novou práci a pronajmout si nějaký byt není nic těžkého. Možná bude práce mnohem hůř placená. Možná budete muset bydlet v levném neútulném bytě. Možná budete muset pro začátek slevit na vlastních nárocích. Nebo se vám třeba naopak otevřou úplně nové příležitosti. Dokud krok do neznáma neuděláte, tak to nikdy nezjistíte.
Rok šestý: Prožít a předat
Ten pocit, kdy se vydáte na cestu do neznáma, je nepopsatelný. Něco jste opustili a něco nového je před vámi. A nevíte co. Důležité ale je začít přijímat nové zkušenosti a výzvy. Ať už jsou negativní nebo pozitivní. Každá zkušenost vám do života něco přinese a je třeba si z ní něco vzít. Něco zažít a být na sebe pyšný, že jste se k tomu kroku odhodlali, je jen část úspěchu. Ještě důležitější je vaše zkušenosti zužitkovat. A to nejen ve svém vlastním životě, ale i v životě ostatních. Předávání zkušeností je totiž to, co posunuje lidstvo kupředu.
Vám taky někdo předal zkušenosti, jak správně chodit, jak správně jíst, jak správně počítat. Nebo jakoukoliv jinou zkušenost, díky které jste se odhodlali k nějaké životní změně. Udělejte to samé a buďte vy ten “úspěšný”, kterého lidé hltají na přednášce a říkají si “aha, tak takhle to udělal, to je super. Já to chci taky tak”. Kruh se uzavírá a vy někomu pomáháte plnit si jeho sen. I my tak předáváme své zkušenosti a zážitky, když nás Karel Wolf (cestovatel a pořadatel festivalu) pozval vyprávět na svůj festival.
Rok sedmý: Nové příležitosti
Rok uteče jako voda, i když rok na cestách vám přijde jako 10 let v porovnání s rokem stráveným v kanceláři. Naším cílem nebylo utíkat před reálným životem někam do světa, ale vydat se do světa, aby život neutekl nám. Po návratu jsme začali hledat nové příležitosti a nové výzvy. Povedlo se to a posunuli jsme se mnohem dál, než kdybysme ten celý rok zůstali na stejném místě v původní práci a neuděli to správné rozhodnutí jít za svým snem – cestovat.
Po roce strávených na cestách jsme zpátky v Praze. Nebavilo nás jen být bezdomovci na cestách a nemít se kam vracet. Nomádský styl života má svoje pro a proti. My po roce cestování zjistili, že to chceme mít jinak. Chceme mít základnu a domov, ze kterého vyrážíme několikrát do roka na cesty. Chceme mít rutinu, která nám umožňuje být produktivní, chceme být víc nablízku rodině a kamarádům. Hodně teď zase makáme, já jako freelancer v korporátu, Krista na volné noze. Naše cíle se trochu změnily, už necheme mít rok volna, abysme mohli cestovat. Chceme dosáhnout úplné svobody, kdy budeme moct cestovat, kdykoliv se nám bude chtít. Bude to ještě hodně práce, ale věříme, že jsme na správné cestě.
A to je teprve začátek
Tento článek vznikl na základě setkání na festivalu Kolem světa, když jsme si povídali s dalšími cestovateli, kteří nám říkali “mě minulý rok hrozně nakopli Marek a Krista z Doby Letový”, aniž by si uvědomili, že to jsme my. Bylo to na stejném festivalu, kde jsme my několik let chodili, stále pořád chodíme, a hltáme přednášky cestovatelů a dobrodruhů. Na festivalu, kde jsme si uědomili, že existujou i jiní lidi, než které známe ze svého okolí. Že existujou lidi, kteří jsou ochotní se něčeho vzdát a jít si za svým snem, namísto stěžování a hledání výmluv. Festival Kolem světa bylo “TO” místo, kde jsme si to všechno dali dohromady a kde jsme si řekli, že i my si můžeme plnit sny.
Udělali jsme to. Zariskovali jsme, opustili rozjeté kariéry, našetřili na věcech, které jsme skutečně nepotřebovali a vyjeli jsme si plnit sen. A byla to chyba? Ne. Po ročním návratu se vše otočilo. A zatím je vše na dobré cestě. A nic z toho by se nestalo, kdyby jsme před 7 lety nešli poprvé na cestovatelský festival Kolem světa v kulturním domě Ládví, kde se Kolem světa tou dobou konalo. Nešli jsme tam jednou, ale každý rok, a dokonce dvakrát. A tam to všechno začalo. Tam nám to změnilo život.
3 rady na závěr
- Obklopujte se správnými lidmi.
- Plňte si své nejen cestovatelské sny.
- Sdílejte své zkušenosti s ostatními.
A co vy? s kým se potkáme na Kolem světa 18.-19.3.2017 v Praze 🙂
